Dvouciferná inflace nás pálí, ale je to zároveň šance se jí propříště úplně zbavit. Zrušení inflace vyžaduje reformu měnového systému. A reforma se nejlépe prosazuje, když starý systém selhal.
Dnes centrální banky formálně usilují každý rok o dvouprocentní inflaci. Když se blíží nule, agresivně se ji snaží zvýšit. Když je ale inflace na čtyřech, nebo dokonce na sedmnácti procentech, v jejím snižování stejně agresivní nejsou. Bojí se víc deflace než dvouciferné inflace, chovají se nesymetricky. Víme tedy, že v tomhle systému průměrná inflace nebude dvě procenta, bude vyšší. Takzvané cílování inflace je mrtvé.
Ke zrušení inflace v Česku přitom stačí změnit zákon o České národní bance. Podle Ústavy má banka za úkol péči o cenovou stabilitu. To ekonomicky neznamená nic jiného než stabilitu průměrných cen. Pojďme to takhle upřesnit v zákoně, ať má národní banka jasné a srozumitelné zadání. Ať si nestanovuje cíl sama.
Navíc navažme platy sedmičlenného vedení banky na dodržování cenové stability: například štědré bonusy za inflaci pod dvěma procenty a naopak snížení platu na polovinu při inflaci nad pět procent. Finanční motivace podle výkonu je běžná ve všech velkých firmách.
Představme si, že takovou změnu zákona parlament zítra odhlasuje, případně se pro ni guvernér národní banky rozhodne z vlastní vůle. Co se v praxi změní? Meziroční inflace neklesne ze sedmnácti procent na nulu okamžitě – ale banka bude muset zajistit, aby ceny už dále nerostly z měsíce na měsíc. Bude garantovat, že cena průměrného zboží a služeb bude zhruba stejná v září 2022, v lednu 2027 i v prosinci 2070.
K tomu bude muset posílit korunu, aby se zlevnilo dovážené zboží. To může udělat tak, že během dvou let postupně odprodá všechna eura, která nakoupila během intervencí proti koruně z let 2013–2017. Posílení koruny ale nebude stačit, inflaci nezastaví ihned. Energie zdražují příliš rychle a průměrné ceny ještě nějaký čas porostou i se silnou korunou.
Proto další roky, až energetická krize odezní, bude národní banka tolerovat mírné snižování cen (deflaci). Nebude se tedy o nulovou inflaci snažit otrocky každý rok, protože to by mohlo do ekonomiky přinášet zbytečné šoky. Bude se snažit o nulu v dlouhodobém průměru, ideálně pěti letech, abychom se mohli při spoření a investování spolehnout na cenovou stabilitu. Abychom na inflaci a hodnotu peněz mohli přestat myslet, podobně jako neprobíráme každý měsíc v médiích definici metru nebo minuty.
Že je cenová stabilita utopie? Ve Švýcarsku byly průměrné ceny v roce 2021 stejné jako v roce 2008. Zásadní rozdíl oproti Česku je, že Švýcarská národní banka se snaží o inflaci pod dvě procenta, takže toleruje i inflaci nulovou. Že je Švýcarsko speciální případ? Inflace neexistovala ve většině vyspělých zemí od konce napoleonských válek až do první světové války; ceny průměrného zboží byly celé století prakticky stejné. Přitom to bylo období neslýchaného hospodářského rozmachu.
Každoroční inflace je vynález dvacátého století, který trvá zhruba sto let – oproti nejméně pěti tisícům let existence peněz. Moderní ekonomický výzkum ukazuje, že inflace v dlouhodobém měřítku ekonomickému růstu nijak nepomáhá.
Je mýtus, že inflace promazává kola ekonomiky. Je mýtus, že mírná deflace škodí. Tak proč inflaci skoro všechny státy světa – kromě zmiňovaného Švýcarska – dlouhodobě tolerují? Pomáhá totiž skrytě financovat státní a další dluh. Úspory českých domácností jsou aktuálně 3,3 bilionu korun. Při průměrné patnáctiprocentní inflaci tak zaplatíme inflační daň 500 miliard za rok. Kvůli inflaci se nám letos rekordně snížily jak platy, tak celoživotní úspory.
Dosáhnout cenové stability opravdu nelze bez mohutného posílení koruny. Takové posílení nepotěší vývozce a možná dostane naše hospodářství do recese. Recese bude bolet, ale za rok nebo dva přejde. Oproti tomu dvouciferná inflace, kterou v současném systému cílování inflace nikdo neopraví, nenávratně ničí naši celoživotní práci v podobě úspor.
Trvalé zdražení je horší než krátká recese, díky které bychom se inflace navždycky zbavili a mohli se spolehnout, že hodnota našich peněz bude stejná dnes i za dvacet let. Zrušit inflaci je nejenom možné, ale i správné – od roku 1990 vyšlo před dvě stě studií, počítajících míru zdravé inflace, a jejich průměrný výsledek je jasný: nula.
Inflace není přírodní katastrofa, kterou musíme pasivně trpět podobně jako záplavy nebo zemětřesení. Je to naše volba, inflací můžeme letos trpět naposledy. Stačí přesvědčit většinu poslanců nebo guvernéra národní banky.
