Boj s inflací má v rukou národní banka, jejíž vedení vybírá prezident. Je to jeho nejdůležitější pravomoc. Přesto nemá žádný z prezidentských favoritů strategii na zastavení inflace, píše v komentáři ekonom a profesor Univerzity Karlovy Tomáš Havránek.
Prezident Zeman na jaře jediným rozhodnutím převrátil českou strategii boje s inflací. Místo zvyšování úroků je prý lepší doufat, že inflace zmizí sama. Ať má pravdu, nebo ne, rozhodnutí je podle Ústavy jeho. Prezident sám jmenuje celé vedení národní banky. Ta nakonec určuje, jak velká inflace bude – aspoň tohle nám říká standardní ekonomická teorie. Ne hned, ale do pár let má banka nad inflací naprostou kontrolu.
Ve světě je výjimečné, aby vedení národní banky jmenoval prezident sám. Je to nesmírně silná pravomoc. Vždyť banka rozhoduje nejen o inflaci, ale i o rozložení 3 bilionů korun v devizových rezervách. Bude-li většina bankovní rady chtít nakoupit biliony ruských rublů nebo stamiliardy čínských juanů, nikdo je nezastaví, nikdo je nemůže odvolat. Navíc u nás prezident každých 6 let během půl roku vymění 6 ze 7 členů rady, což nemá jinde obdoby.
Prezident banku přetvoří
Během příštích 5 let neudělá nový prezident s inflací mnoho: znovu jmenuje respektovaného Tomáše Holuba, ostatním Zemanovým radním mandát nevyprší. Ale nový prezident bude hlavní osobou další volby, po které hned jmenuje nového guvernéra a celý zbytek vedení. Měli bychom tedy už dnes vědět, jakou strategii mají vážní kandidáti. Jak zajistí, aby se neopakoval průšvih z let 2021–2023, kdy českým domácnostem shoří třetina úspor?
Strategie může mít řadu podob. Třeba: všechno je fajn, není třeba nic měnit. Nebo: chci, aby národní banka opravovala svoje chyby. Když je letos inflace 16 %, ať se aspoň mnoho let snaží o 1 %, ne o 2 %. Nebo: místo každoroční inflace by byla lepší stabilita průměrných cen, nechť to radní veřejně proberou. Nebo: chci aktivnější používání devizových rezerv pro posílení koruny. Nebo: rychle přijmout euro. Musí si to umět pečlivě odůvodnit, ale od toho má poradce.
Nic takhle přímého jsme od favoritů neslyšeli. Jde ke cti Petra Pavla a Danuše Nerudové, že při výběru členů rady plánují konzultace s odborníky nebo premiérem. To pomůže aspoň tomu, aby prezident nebyl překvapen reakcí trhů a veřejnosti na svůj výběr. Jenže je to procedurální změna, ne strategie. Náš systém sice vyprodukoval kontroverzní volby, ale celkově funguje dobře, jak ukazuje i dnešní jmenování Jana Kubíčka a Jana Procházky.
Vybírejme zahraniční ekonomy
I změna způsobu jmenování rady může být pojata strategicky. Není důvod, abychom se omezovali na české ekonomy a bankéře. Experti v národní bance fungují bez problémů v angličtině, klíčové výstupy se už v angličtině připravují. Pro tak důležitou práci musí Česko sehnat nejlepší odborníky ze zahraničí. I když to bude stát desetinásobek, bohatě se nám to všem vyplatí. Žádný český ekonom nepatří do elitní světové stovky.
Prezident má hlavně okrasnou roli. S máločím může doopravdy pohnout – kromě inflace. Může zajistit, aby koruna byla skutečným uchovatelem hodnoty. Abychom se na hodnotu peněz mohli spolehnout, podobně jako se můžeme spolehnout na délku metru nebo vteřiny. Jak prezident u inflace zavelí, tak nakonec bude. I kdyby nic jiného, tohle stojí za to, abychom v lednu k volbám šli. Snad si to uvědomí i 3 favorité a strategii nám nabídnou.
