Éru levných peněz vystřídají roky šetření. Z inflační krize se ale neprošetříme, když zároveň neporosteme

hn.cz // 7. prosince 2021

https://archiv.hn.cz/c7-67008540-14l3ct-a1d3e1fd1c7a85a

Inflace jádrová, tedy očištěná o kolísavé položky typu benzin, poprvé od srpna 1998 přesahuje 6,5 %. Jenže úroková sazba ČNB tehdy byla 14,5 %, zato dnes je 2,75 %. Tolik jsme si zvykli na nulové úroky, že i růst na tuhle hladinku někomu přišel extrémní. Přitom nemusíte mít doktorát z ekonomie, abyste si dopočítali reálné sazby, na nichž ve skutečnosti záleží.

Inflace nezmizí sama. I šéf amerického Fedu uznal, že termín „dočasná“ expiroval. Slovy Johna Cochrana, exprezidenta Americké finanční asociace: centrální bankéři usnuli za volantem. Jelikož titul „guvernér“ pochází z řeckého kubernétes (kormidelník), trefnější je námořnická analogie. Jde ke cti Jiřího Rusnoka, že jako první guvernér ve vyspělém světě ledovec uzřel a kormidlo strhl. Příští rok poznáme, zda to stihl včas.

O dočasné inflaci mělo smysl mluvit na jaře. Vzrostou-li kvůli zablokovaným přístavům ceny televizí, zbude nám méně peněz na jiné věci. Poptávka po nich se sníží a jejich ceny klesnou. V praxi je proces pomalý a podražují nejen televize, takže dočasně vidíme vyšší průměrné ceny. Ale není možné, aby potíže dodavatelských řetězců zdražily všechno, jak pozorujeme od léta.

Vrtulníkové peníze fungují

Zboží a služby kobercově podražují, protože chceme kupovat víc, než firmy mohou nabídnout. Kupujeme, protože máme peníze. Díky nízkým úrokům jsou peníze levné, ale v pandemii přišlo i novum: peníze z vrtulníku. Lidé a firmy inkasovali, aniž produkovali. Možná nic jiného dělat nešlo, ale výsledkem je vyšší poptávka (levné a vrtulníkové peníze) a nižší nabídka (lockdowny, neochota pracovat). Inflace následuje.

Kalibrovat celkovou poptávku podle nabídky je prací centrální banky, jenže ta přetlačuje mohutnou sílu. Aby přiměla lidi neutrácet, musí doručit kladné reálné úroky. Tomu se nepřiblížila ani na doslech a už to schytává zleva zprava. Sazby u 15 % jako v roce 1998 stejně nejsou možné, protože stát by nezvládl splácet náš bobtnající dluh. Bude-li vybírat mezi inflací a státním bankrotem, každá centrální banka zvolí inflaci.

Centrální bankéři rádi mluví o ukotvenosti inflačních očekávání. Jenže očekávání neukotvují jejich projevy, ale naše víra v jejich schopnost zvyšovat sazby, jak je nutné. Kvůli dluhu víme, že schopnost chybí, a inflační očekávání nejsou kotva, ale plachta. Naděje tkví v gigantických devizových rezervách, jež můžeme zčásti výnosně investovat a zčásti jimi posílit korunu. Ale ani to nebude stačit, nedá-li vláda do latě výdaje.

ČNB sama inflaci nezkrotí

Po vrtulníkových letech přijdou roky šetření. Ale prošetřit se z krize nejde, pokud zároveň nerosteme. Všimli jste si, jak málo v balíčcích obnovy rezonuje ekonomický růst? Přechod na digitální zelenou je fajn, ale z něčeho musíme zaplatit důchody, zdravotnictví, školství i tu zelenou transformaci. To něco je ve finále vždy HDP, který si v Evropě rdousíme nejsložitější regulací v planetární historii.

Ne všechna regulace je zlá, ale dnes často odrazuje od inovací a podnikání, čímž škodí všem. Regulovat regulaci na třetinu, to by měl být evropský New Deal. Příklad: přeregulace bankovnictví sabotuje boj proti inflaci. Nabídne vám vaše banka spoření za 2,7 % bez podmínek a omezení? Přitom sbírat peníze od střadatelů, ukládat je v ČNB za repo a účtovat si maličký poplatek nemá riziko, vynáší a regulaci nepotřebuje.

S menší regulací přijde růst, jenž spolu s šetřením setne dluh. ČNB bude volná ke zvyšování úroků. Navíc díky pandemickému experimentu už víme, že vrtulníkové peníze fungují, deflační spirály se nikdy bát nemusíme. ČNB se může zbavit neústavního polštáře v podobě dvouprocentního inflačního cíle a doručit skutečnou cenovou stabilitu, stabilitu průměrných cen v ekonomice. To by zlepšilo život nám všem smazáním nejistoty o budoucí hodnotě peněz. Letošní inflaci už bohužel neodmaže nikdo.